V rozsáhlé trestní kauze, označované jako největší kybernetický podvod v historii České republiky, čelí skupina pachatelů obžalobě z podvodu v celkovém rozsahu přes 300 milionů korun. Jedná se o zvlášť závažný zločin, kde pachatelům hrozí až 12 let vězení. Jde o tzv. gang falešných bankéřů, který organizoval rozsáhlé telefonní a online podvody v tzv. kauze BITCOINOMAT.
Oběti – často senioři nebo běžní občané bez zkušeností s kybernetickým světem – byly kontaktovány osobami vydávajícími se za pracovníky banky nebo policie. Pod legendou, že jejich účty byly napadeny, byly oběti přinuceny převést své životní úspory na „bezpečné účty“ – pomocí bitcoinmatů.
Více než 900 poškozených přišlo o své peníze. Někteří dokonce čelí exekucím za úvěry, které si vzali, aby „zachránili své finance“, jež však ve skutečnosti skončily v rukou organizovaného gangu. Poškození mnohdy utrpěli závažné psychické problémy, s nimiž se nyní léčí.
V rámci dvou mimořádně rozsáhlých trestních řízení, která aktuálně probíhají u Městského soudu v Praze, čelí více obžalovaných stíhání za podvod, při kterém bylo poškozeno přes 900 osob a celková škoda přesahuje 300 milionů korun. V těchto kauzách jsem byl – stejně jako další dva kolegové dle regionů – rozhodnutím soudu určen jako společný zmocněnec poškozených.
Na první pohled se může zdát, že jde o praktický krok – soud určí jednoho zástupce pro větší skupinu poškozených, aby byl proces přehlednější a efektivnější. Realita je však jiná: stát nás k této roli ustanovil bez jakékoli dohody, bez nároku na odměnu a za podmínek, které jsou v rozporu se zásadami spravedlivého procesu i s právní etikou.
Poškození přišli o veškeré úspory. Někteří splácejí dluhy, aniž kdy své peníze viděli
Je nutné dodat, že mnoho poškozených přišlo o celoživotní úspory – o peníze, které spořili desítky let. Systém měli podvodníci tak propracovaný, že mezi poškozenými jsou erudovaní lidé jako právníci, doktoři, manažeři, dokonce i policajti. Někteří dokonce byli donuceni vzít si úvěr a dnes musí tyto půjčky splácet bankám, přestože nikdy žádný výnos neviděli a své prostředky už pravděpodobně nikdy neuvidí. Banky, které si zřejmě jsou vědomy svých pochybení, v těchto případech poškozeným mnohdy odpustily alespoň úroky.
Desítky úkonů, nulová odměna – a stát se distancuje
Poškozeným nebyla dána skutečná možnost vybrat si svého zmocněnce – pouze byli „informováni“, že jejich práva může vykonávat pouze státem určený advokát. V každém z těchto řízení jsem jako zmocněnec již učinil více než 50 samostatných právních úkonů – včetně účasti na výsleších, hlavních líčeních, prostudování tisícistránkových spisů, komunikace s desítkami poškozených a přípravy komplexních podání.
Ačkoliv trestní řád umožňuje, aby soud poskytl zálohovou náhradu nákladů na právní služby (§ 51a odst. 2 tr. řádu), naše žádosti byly opakovaně zamítnuty – a to i v případech, kdy zastupujeme zvlášť zranitelné oběti, kteří mají nárok na bezplatnou právní pomoc ze zákona.
Nejvíce zarážející je však poslední vývoj: namísto toho, aby stát dostál své odpovědnosti a náklady právní pomoci uhradil, doporučuje nám, abychom si svou odměnu nárokovali přímo po poškozených – tedy po lidech, kteří často nemají ani na základní životní potřeby.
Stejně tak absurdní je skutečnost, že zatímco obhájci obžalovaných ustanovení ex offo, kteří absolvovali stejné úkony jako my – zástupci poškozených – mají bez dalšího nárok na odměnu hrazenou státem, nám stát jakoukoli náhradu opakovaně odmítá. Jinými slovy: stát bez zaváhání hradí právní pomoc osobám obžalovaným z mnohamilionových podvodů, zatímco oběti těchto činů zůstávají bez skutečné právní podpory – a jejich zmocněnci bez odměny.
Neudržitelné požadavky: Plné moci zpětně?
Situace nyní dospěla do absurdní fáze. V paralelní kauze je po zmocněncích požadováno ze strany Městského soudu, aby dodatečně doložili individuální plné moci od poškozených – jinak prý nebude soud k jejich úkonům přihlížet, včetně přihlášek náhrady škody. Je zřejmé, že antidatace plných mocí je nepřípustná a nově podepsané plné moci nemohou zpětně zlegalizovat úkony, které byly činěny na základě dřívějšího rozhodnutí soudu.
Tím se dostáváme do paradoxní situace: stát určil právního zástupce, zároveň mu znemožňuje efektivní výkon jeho činnosti, a ještě odmítá nést odpovědnost za jeho náklady. Tato konstrukce je zcela mimo rámec ústavnosti i etických zásad výkonu advokacie.
Nebezpečný precedent
Přijatý systém vytváří precedent, který je nebezpečný nejen pro práva poškozených, ale i pro postavení advokátů v trestním řízení obecně. Pokud si stát zjednoduší trestní řízení tím, že veškeré úkony a vyrozumění koncentruje pouze vůči zmocněncům, ale současně odmítne nést jakékoli náklady na jejich činnost, dochází k faktickému vyprázdnění role zmocněnce.
Z pozice právního zástupce se tím stává neplacená servisní funkce, nikoliv výkon advokacie v duchu zákona. Advokáti ustanovení soudem pak zastupují stovky osob, často z řad těch nejzranitelnějších, bez jakékoliv smluvní ochrany, bez jistoty odměny a často i bez základního respektu k jejich úkonům.
Tímto přístupem stát podkopává samotné základy rovnosti zbraní v trestním řízení. Pokud se tento model ujme jako běžná praxe, nikdo z kvalifikovaných advokátů se do takové role nebude chtít zapojit. Výsledkem bude, že poškození zůstanou bez efektivní právní pomoci, zatímco obžalovaným bude zajištěna státem plně hrazená obhajoba.
Vyzývám tímto justici, Ministerstvo spravedlnosti a Českou advokátní komoru, aby se touto situací vážně zabývaly.
Je nutné nalézt právně a eticky udržitelný způsob, jak chránit práva poškozených, aniž by byli advokáti nuceni jednat na hraně zákona a na vlastní náklady.
Má-li právní stát fungovat, musí být založen na spravedlnosti – nejen vůči obětem a obžalovaným, ale i vůči těm, kdo právní pomoc poskytují.
