V praxi se z mého pohledu nepochopitelně zapomíná na fakt, že většina věcí klasické generální advokátní práce začíná u základních práv (u práv zaručených v českém prostředí zjednodušeně řečeno Listinou, Ústavou, mezinárodními úmluvami, tedy u tzv. „vyššího práva“). Ať jde o věci rodinné, vlastnické, osobnostní, trestní a v podstatě o veškerá sporná řízení, základní práva přicházejí na pořad obvykle v samém závěru řízení a v případě statečnosti klienta je pak podávána ústavní stížnost. Ta už ale nemusí mít oporu v předchozím řízení, neboť se potenciál základních práv nevyužil od počátku. Proto osobně kladu důraz na uplatňování základních práv při zastupování od počátku řešení věci tak, aby byla základní práva klientovi zaručena od samého počátku, případně, aby se mohl smysluplně dovolávat jejich případného porušení.
